Just like a snowflake. x.3

2. září 2014 v 15:37 | Akashi-kun |  Just like a snowflake.

Pairing: Kou Yukina/Shouta Kisa (Sekaiichi Hatsukoi)
Age: není určeno

Věnováno Nyu-chan~ (díky tomu, že jsem si na ni vzpomněla, jsem to dopsala :D)



Yukina se nastěhoval ke Kisovi po pár měsících známosti. Chtěl mu být co nejblíž a Shouta to akorát podpořil. Jelikož většinu času jedl pouze ve fastfoodu nebo si kupoval bento, uvítal Yukinu a jeho kuchařské umění.

Kisa si ale stále nemohl zvyknout na jeho neustálou přítomnost a dotěrnost. V práci nedával pozor, myslel na něj. Po cestě domů se většinou zastavoval v Marimo, aby se podíval, jestli tam Yukina ještě je a někdy na něj počkal, dokud neskončí. Kou ve svých volných dnech chodíval k nakladatelství, aby počkal na Shoutu. A tak to bylo neustále.

Mezi nima bylo nějaké pouto, ale stále nebyli milenci. Od té doby, co se opili v baru a Kisa přespal u Yukiny, se mezi nimi změnilo snad jen to, že si byli víc blízcí. Nebyli ten typ páru, který spolu spí z povinnosti nebo se líbá na ulici před zraky ostatních.

Oni dva se radši schovali do parku, kde mohli být sami. Shouta byl stydlín, který nerad dával najevo city, zatímco Kou byl naprostý opak. Když se ale spolu někde objevili, někteří hned věděli, že jsou spolu nebo že k sobě prostě patří. Asi tak nějak jako k zimě sníh.

Po pár dalších měsících se kniha, kterou Kisa editoval, dostala v Marimo books na první příčku prodávaných knih. Yukina šel hned po skončení směny k nakladatelství, aby pozval Kisu na večeři a později na drink. Nebo dva.

Když Shouta vyšel z nakladatelství, Yukina na něj zavolal a radostně mával. Kdyby měl psí ocas, určitě by s ním vrtěl ostošest. Kisa se jenom usmál a neznatelně mávnul rukou. Mezitím vyšel z nakladatelství ještě Takano s Onoderou a gratulovali Kisovi. Nejspíš už se to taky dozvěděli. Jakmile odešli, Shouta se pomalu vydal za Yukinou.

"Ahoj." vydechl do zimního večera a od úst mu odcházela pára.

"Dokázal jsi to! Jsi jednička!" rozhodil skoro afektovaně rukama Yukina a jal se objímat Kisu. Ten ho ale odstrčil, jak u něj bylo zvykem. "Promiň, zapomněl jsem." omluvil se hned Kou.

"Pojď, jdeme. Máme tu rezervaci." zachumlal se Kisa do šály a rozešel se k přechodu. Yukina ho jako poslušný pes následoval.

Když došli do restaurace, byla, až na pár hostů, prázdná. Kou, jako správný gentleman, pomohl Kisovi z kabátu a odložil ho na nedaleký věšák. Poté si sedli k nejzazšímu stolu a čekali na servírku.

"Takže. Co jsi chtěl řešit, kromě toho, že jsi chtěl oslavit ten úspěch, který vlastně není můj?" zeptal se tiše Kisa a propaloval Yukinu pohledem.

"Ty nevíš, co je dnes za den?" odpověděl smutně Yukina také otázkou.

"Nemůžu si vybavit, promiň. Víš, že jsem teď měl práce až nad hlavu, takže pomalu nevím o světě." odpověděl s pokrčením ramen Shouta.

"Možná ti to připomene tohle." usmál se smutně Kou a vytáhl z tašky čokoládu, kterou přisunul až ke Kisovi.

"Panebože!" vyhrkl Kisa, když si uvědomil, co to asi znamená. "Omlouvám se, Yukino. Vážně se omlouvám." zatřepal smutně hlavou a poté se slzami v očích podíval na Kou.

"V pořádku, nevadí." odpověděl Yukina. Poté seděli v tichosti a čekali na obsloužení. Mezi jídlem poté padlo pár slov, ale Kisa většinu času ani nevěděl, o čem se bavili.

"Kiso-san. Mám pro Tebe ještě jeden dárek." ozval se po chvíli ticha Yukina. Zaplatil za oba večeři a odešli ven. Kisa byl nervózní a stále přemýšlel, co dát Yukinovi k Valentýnu, když se konečně rovzpomněl. "Pojď, jdeme!" chytil Kou Shoutu za ruku a táhl ho za sebou nějakou ulicí, kterou Kisa nepoznával.

Když zastavili, uvědomil si Kisa, kde jsou.

"Počkej tu chvíli, prosím." nakázal Yukinovi a odběhl do ochodu naproti. Yukina, opět poslušně jako pejsek, čekal, než Shouta vyjde ven. Po pár minutách čekání začal být netrpělivý, nikomu nemůže trvat nakupování věčnost. Začal si podupávat nohou a poté chodit tam a zpátky, dokud Kisa nevyšel z obchodu.

"Yukino!!" zakřičel z druhé strany a rozběhl se přes cestu bez rozhlédnutí.

A najednou… skřípání brzd a rána. Yukina měl černo před očima a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Rozběhl se do vozovky, bílé auto stálo s nastartovaným motorem kousek nad hromádkou oblečení a majitel vozu volal záchranku.

"Kiso-san. Kiso-san… KISO-SAN!" se slzami v očích si k němu Yukina klekl a vzal mu tvář do dlaní.

Shouta upíral pohled před sebe, oči mrtvolně skleněné a nedýchal. Po tváři mu stekla poslední osamocená slza a svezla se Yukinovi do dlaní, kde se třpytila jako sněhová vločka.

"Pane, musíte odejít." ozvalo se za Yukinou a někdo s ním za ramena třepal. Jenže Kou nemohl ani vstát, natož odpovědět. Z očí se mu kutálely krokodýlí slzy a hřály jeho mrzem vysušené tváře. "Pane, vstávejte, nebo se nastydnete." další zatřepání.

"Já… nemůžu ho opustit." vzlykal Kou a stále držel Kisovu tvář ve dlaních. "On byl můj život. On byl moje všechno. A dnes jsme spolu měli slavit Valentýna." vyrážel ze sebe Kou mezi vzlyky, které doprovázelo tiché posmrkávání.

Ten pocit, který Yukinu doprovázel při tom, kdy ho nějaký silák odtrhl od mrtvého těla Shouty byl nesnesitelný.


Veškerý jeho život se rozpustil, jako sněhová vločka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anonim anonim | 5. září 2014 v 18:37 | Reagovat

zajímaví konec :p a mohu se zeptat kdy bude další díl Our lips can touch :)

2 Akashi-kun Akashi-kun | Web | 7. září 2014 v 21:09 | Reagovat

[1]: další díl OLCT bude snad co nejdřív, musíme se první s May-chan domluvit na dalším postupu :D:)

3 anonim anonim | 9. září 2014 v 14:59 | Reagovat

[2]:super dík :) budu se těšit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama