Birthmarks are where you were killed in a previous life (AkaFuri)

16. března 2014 v 21:47 | Akashi-kun |  Translated~

tak fajn. já to nevydržím. přeložil jsem povídku. místo toho, abych psal svoje.. okay, tak tady je.
btw. omlouvám se za chyby, psal jsem to na mobilu.



"Věděl jsi," Kōkiho hlas byl tichý a jeho prsty sledovaly lehce Seijūrōvu hruď. "že je tu pověra, která říká, že v mateřských zmanénkách je, kde jsi byl ve svém předchozím životě zabit?" ležel vedle Seijūra, pokrývku přehozenou přes boky a stromy za oknem mu stíny tančily po kůži.

Seijūrův dech se na chvíli zastavil, když políbil jedno mateřské zmanénko nad jeho srdcem. "Co tě donutilo si o tom myslet něco tak zlého?"

"Normálně, přemýšlej o tom. Kdyby jsi předtím neumřel, tak bys tu dnes nebyl. Systém by byl zničen." sledoval tvar zmanénka, jeden koutek úst pozvednutý.

"Nemyslíš, že by jsme se stejně našli? Pokud bysme se zasekli s reinkarnací, pak si musíš myslet to samé o Tvé spřízněné duši."

Seijūrō nemohl pochopit, jakto, že slunce se neztratilo v porovnání s Kōkiho úsměvem. "Máš pravdu."

"Ale i tak," pokračoval, "radši o tom budu smýšlet jako o našem vlastním rozhodnutí než o osudu. Pak by se to vymklo kontrole a vznikly by špatné následky."

Ale poté se Kōkiho výraz mírně zkroutil, jak se otočil. "Kōki?" Kōkiho rameno bylo teplé, když na něj položil ruku. "Co se děje?"

"Eh, nic." zamával rukou přezíravě.

"Kōki."

Podíval se za sebe. "Jenom... vidím se, jak si tě vybírám, samozřejmě, ale nevidím, proč by sis ty vybral . Mam pocit, že bych se měl bát o své zdraví nebo tak něco."

Bylo to skoro k smíchu, když se na něj díval, jak mu slunce na holé kůži vytváří souhvězdí, červené listy zářící na povlečení a vlasy jako svatozář kolem hlavy. Jsi anděl, Kōki, nebo ne? pomyslel si, když políbil pihu na rameni.

"Jsi roztomilý, Kōki."

"Jsem naprosto normální."

"Ne tak docela." odpověděl pobaveně po tom, co se teď stalo. "Někdo normální by neudělal to, co jsi právě udělal ty mně..." zasmál se, když se Kōki začervenal a zakryl si obličej rukama. "A mimoto. Miluju normální."

Cynický pohled byl poznamenán tím, že se Kōki stále červenal. "To nestačí." stále červenajíc. "To nestačí."

"Nestačí?" pročísl Kōkiho vlasy zpátky. "Co třeba, že jsi ta nejmilejší a nejsilnější osoba, kterou znám?"

"Nemáš dovoleno lhát!"

Seijūrō mu zakryl rukou pusu. "Nech mě mluvit, lásko." Kōkiho oči se rozšířily. "Nelhal jsem. Jsi přesně to, co potřebuji. A je lepší, když jsem s tebou; všechno je... světlejší, když jsi pro mě ta nejdůležitější věc v mém životě."

"Myslím, že jsi byl poslední dobou pod tlakem." položil ruku na Kōkiho krk a cítil, jak jeho srdce nepravidelně bije.
"Ale stejně se nechováš s ostatními jinak."

"Jsi speciální."

"Neříkej to tak." zasténal Kōki. Seijūrō si lehl zpátky a užíval si jeho červenání. "Co bys teda chtěl dneska dělat?"

"Hm... co třeba Itálie?"

Kōki si sedl a začal se rozhlížet po oblečení a překvapeně po něm střelil pohledem. "Prosím?"

"Můžeme jet na víkend do Itálie. Přece jen je to speciální příležitost." Kōki byl lehce zmatený a Seijūrō musel potlačit úsměv.

"Speciální... oh!" Seijūrō pozvedl obočí, když se ospale pousmál. "Já jsem nezapomněl." lehl si a naklonil se pro polibek. "Štastné výročí."

"Hmm. Velmi přesvědčivé."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama