The Nightmare

12. července 2013 v 12:59 | Loser Kamijou |  One-shots
Paring: Akihiko Usami/Takahashi Misaki (Junjou Romantica)
Age: 13+
Story line: Jak už název napovídá, Misakimu se zdá noční můra. Nakonec se ale stane realitou.
Author: Looser Kamijou
Beta-reader: Izaya-kun

"Utíkej Misaki! Běž!" Slyšel jsem Usagiho hlas jak sklíčeným tónem řve z velké dálky. Neušil jsem, proč tak usilovně křičí, ale najednou mi před očima vyšlehl obrovský sloup rozzuřeného ohně.

"Usagi!" Zařval jsem a natahoval k Usagimu ruku se slzami v očích.Usagi se jen se zničeným výrazem doplazil až ke mě.Natahoval ke mě jeho zesláblou a roztřesennou ruku a zašeptal

"Misaki.." Chybělo jen pár centimetrů a dotkl bych se jeho ruky, ale najednou jeho tělo vzplálo smrtícím červeným plamenem a já sledoval, jak jeho oči zhasínají.

"Usagi!" Zařval jsem a rychle jsem se posadil se slzami v očích. Probudil jsem se tak rychle, že by mi i startující raketa do vesmíru záviděla tu rychlost. Má ruka okamžitě zavítala do teritória ,kde leží Usagi. Ztuhla mi krev v tepnách vylekáním, protože jeho ruka nečekaně sevřela tu mou.

"Co se děje Misaki?" Zabručel rozespale Usagi a snažil se mě hypnotizovat jeho nevyspanýma očima.

"M-měl jsem příšerný s-s-sen...T-ty jsi v něm...z-zemřel Usagi.." Vymáčkl jsem se,ale to už jsem nedokázal zastavit příval slz a zhroutil jsem se na jeho hruď.

"Misaki..neboj se já tě tu nikdy samotného nenechám." Zašeptal mi do vlasů a pevně mě objal, já jsem ho ovinul rukami kolem pasu a nechal se unášet silným bitím jeho srdce. Byl to krásný okamžik a já nechtěl aby skončil, ale Usagi už musel do práce, protože ho manažeři uháněli ať konečně vydá svůj nejnovější výtvor.

Jo tahle knížka je velice neobvyklá na Usagiho.. Poprvé za jeho kariéru nepíše o mě, ale píše o nějakých dvou chlápcích říká tomu Frerard nebo nějak tak nevím co to píše za kraviny a radši se o to nestarám. Než jsem se vyhrabal z postele tak Usagi byl dávno pryč, šel jsem do koupelny umýt si svůj obličej plný slz a vzhlédl jsem na sebe do zrcadla..

Ano s Usagim jsem už dlouho táhne mi už na 23 let, ale pořád si připadám jako malé děcko uřvaný ,zbytečný a neschopný.Rozhořčeně jsem přivřel oči do zrcadla a šel vařit oběd, jako vždy zapínám televizi, nemůžu vydržet bez pravidelného přísunu zpráv.. Sledoval jsem jednotlivé události a málem jsem si uřízl prst když jsem slyšel že v jedné reportáži mluví o tom, že zakáží homosexuálům registrovaná partneství v celém Japonsku. Jenom jsem koukal z otevřenou hubou, ale další zpráva mě dorazila...

"V jedné místní továrně na literární díla vypukl nelítostný požár, byly vyslány veškeré hasičské jednotky, které už půl hodiny bojují s požárem..Na téhle tragédii je nejhorší to, že nejvýznamější spisovatel Akihiko Usami dnes v téhle firmě představoval své dílo a i s dalšími 18 lidmi zůstávají uvěznění ve firmě."

"Usagi" Zařval jsem a vyběhl z domu sprintoval jsem tak rychle jak jsem jen dokázal.. Běžel jsem až k firmě a sledoval jak z oken šlehají obrovské větve ohně jen jsem sledoval jak se hasiči marně snaži bojovat s požárem, takže si ani nevšimli, že jsem vběhl do budovy a začal hledat místnost kde měl být Usagi. Podíval jsem se na plánek byli ve 4 patře ve společenské místnosti. Rychle jsem se otočil a bral schody po třech za ani ne 10 veřin jsem byl na místě a běžel na konec chodby, kde se společenská mísnost měla nacházet.Rozrazil jsem dveře a Usagi tam ležel v bezvědomí hlavou na stole.

"Usagi!" Zanaříkal jsem a chrstl po něm sklenku vody Usagi se probral, ale byl velice malátný. "Neboj se Usagi! Zachráním tě!" Řval jsem na něj s přívalem smutku, přehodil jsem si jeho ruku kolem krku a tím si ho podepřel. Ze všech sil jsem se snažil ho nést a hnal mě i pocit ,že nám za zády hoří obrovský sloup ohně. Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl a na noze ucítil na chvíly ostrou palčivou bolest, která ale po chvice ustala a pak jsem cítil jen zápach zeškvařeného masa. Podíval jsem se na mé lýko, které olizoval jeden z plamenů bylo spálené na uhel, ale ani to mě nezastavilo.

Během chvilky jsem byl i s Usagim venku a už jsem jen ucítil jak mě hasiči odhazují stranou a v houfech se hrnou do budovy. Během 30 minut byli všichni účastníci venku a budova se s ohlušující ránou zhroutila na zem.

"Usagi.. Miláčku" Řekl jsem tiše a objímal bezvládného Usagiho a brečel mu do vlasů.

"Pane Takahashi promiňte, ale už jede sanitka a my vašeho přítele musíme zachránit takže ho prosím pusťte"
Neochotně jsem Usagiho s pláčem předal hasičům a pak jsem jen objal svá kolena a těžce vzlykal. Ani ne za 10 minut jsem slyšel hluk sirén přijíždějících sanitek a sledoval jak nakládají Usagiho dovnitř.

Rozeběhl jsem se směrem k jeho sanitce, ale záchranáři mi okamžitě zabouchli před nosem a rychlostí blesku odjeli. Já jsem se jenom sebral a utíkal směr nemocnice. Když jsem doběhl na místo v nemocnici byl už řádný zmatek a v televizi běželo co se dnes ve firmě událo.

Jen jsem běžel na recepci a ptal se na Usagiho. Za stolem seděla černovlasá bledá slečna mohla být stejného věku jako já byla velmi nádherná, ale nebyl jsem na holky takže slečna má smůlu. Během 15 minut už u stolu stál doktor.

"Pane doktore, jmenuji se Takahashi Misaki jak je na tom můj přítel Pan Usami?" Zeptal jsem se roztřesenným hlasem.

"Pane Takahashi nejste blízká osoba osobní informace vám podat nemohu, ale snažíme se dělat co můžeme, ale jestli říkáte, že jste jeho přítel tak počkejte dokud nebude Pan Usami na pokoji a já vám vše povím."

Tak jsem se posadil a jak nějaká ustrašená manželka čekal až s Usagim skončí. Po asi dvou hodinách už vezli Usagiho na pokoj a já běžel za ním, sice jsem musel počkat až si ho napojí atd.. ale za chvilku už jsem seděl na jeho pokoji a držel jeho ruku. Spal hlubokým spánkem, ale bylo to pro mě znamení že žije a s pocitem štěstí jsem usnul.

"M...Misaki?" Slyšel jsem jen jak ke mě mluví tichý hluboký hlas.Otevřel jsem oči a viděl jak na mě Usagi kouká.

"U-Usagi.. Ty žiješ!" Jen jsem ho se slzami v očích dlouze plíbil a objal.

"Vidíš drahoušku nebýt tvé noční můry tak bych tu neležel."

"Usagi jenom vděčím tomu, že se mi to vůbec zdálo.. Jinak bych tě nezachránil." Znova jsem ho políbil, ale tentokrát s úsměvem na tváři.

"Miluji tě Misaki" Zašeptal do polibku Usagi.

"Já tebe taky m...m..miluji Usagi víc než si dokážeš představit."

Za tohle mohu poděkovat jen svému snu držím tu lásku svého života, která přežila tuhle strašnou tragédii jen díky mé noční můře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama