School sucks.

12. července 2013 v 19:34 | Izaya-kun |  One-shots

Pairing: Shizuo Heiwajima/Orihara Izaya
Age: 15+ na začátku, teoreticky 18+ ke konci (nemám ráda 18+ :D)
Story line: Typická školní lovestory. Izaya je zamilovaný do svého profesora. Co se stane dál, se dočtete ve zbytku.
Author: Izaya-kun
Beta-reader: Looser Kamijou

Povídka na přání pro Rushi-chan :))



Další nudný školní den. Byl pátek a měli jsme poslední vyučovací hodinu. Biologie ve třídě profesora Heiwajimi, 7307, a brali jsme anatomii člověka. Opravdu mě to nudilo a tak jsem poslouchal jen tak napůl.

"Toto je krční obratel, tady máme zase klíční kost..." vykládal zrovna profesor, když už jsem to nevydržel a začal se houpat na židličce.

"Nuda!" řekl jsem, ale v tichosti třídy se to zdálo, jako výkřik do tmy.

Profesor mě lehce napomenul, ale já si to nenechal líbil a začal mu vzdorovat. Bohužel se profesor parádně naštval a vyhodil mě za dveře. Nudil jsem se tam ještě víc, tak jsem plival na schody, na kterých jsem seděl.

Když skončila hodila a všichni vyšli ven, stále jsem seděl na schodech. Profesor se zastavil pod schody a chtěl, abych šel s ním do kabinetu. S velkou nevolí jsem se zvedl a kráčel za ním, ruce vražené hluboko v kapsách a svěšenou hlavu.

"Pane Oriharo," promluvil profesor, jakmile se za mnou zavřely dveře od kabinetu, "uvědomujete si, jak jste mě ponížil? Vždyť víte, že se snažím, aby vám hodiny vyhovovaly nejlépe."

"Hm, no jo. Dneska to byla nuda. Chtělo by to něco lepšího." pokrčil jsem rameny. On si jenom povzdechl a sedl si za stůl.

"Pane Oriharo, zkuste se chovat přiměřeně k vašemu věku. Je na vás spousta stížností." řekl Heiwajima a podíval se mi do očí. Opět jsem jenom pokrčil rameny a nic neříkal. "Jděte." mávl rukou a já odešel. Ještě jsem mu provokativně zamával.

Odešel jsem ze školy mezi prvními a nikoho si nevšímal. Jak jsem jenom mohl, když jsem měla hlavu plnou Shizua? Ano, Heiwajima Shizuo, můj učitel biologie.

Došel jsem domů a plácnul sebou na sedačku v obýváku. Ani jsem se neobtěžoval si sundat boty, matka stejně nebyla doma. Provokativně jsem zapnul písničky na iPodu do bedniček na nejvyšší hlasitost a užíval si chvíle samoty. Samozřejmě, že než dojde matka. Pak musím zalézt do pokoje, abych ji nerušil při její "těžké práci".

Matka došla kolem čtvrté a tak jsem se neochotně zvedl a šel do pokoje, kde jsem vysedával v okně se žvárem v puse. Nechutnalo mi to, ale co bych neudělal pro to, abych byl Shizuovi blíž?

Večer jsem si ještě vyšel ven za pár lidma ze školy, kteří seděli na skate parku a hulili trávu. Ne, že bych se k ním přidal, jenom jsem tam seděl a pálil jedno cígo za druhým. Sice mi vždycky bylo zle, ale i tak jsem to v sobě držel. Veškerá nechuť ustupovala do pozadí, když jsem si vzpomněl na něj.
Domů jsem došel docela pozdě s velkou bolestí břicha a hlavy. Připadal jsem si jako opilej nebo zhulenej. Lehl jsem si do postele a ani jsem se neobtěžoval s vyslíkáním. Usnul jsem takřka hned. Zdál se mi sen, velmi zvláštní sen.
***

"Izayo, pojď ke mně. Chtěl bych ti něco říct." zamumlal Shizuo a zapřel se lokty na posteli. Neváhal jsem a hned jsem k němu šel. Sedl jsem si do noh postele a naklonil se blíž k němu. Shizuo se zvedl do sedu a nohy přehodil přes okraj a přisunul se ještě blíž ke mně. Objal mě a políbil na čelo.

"Co to děláš? Vždyť jsem tady jenom na chvíli, kvůli tomu tvému doučování." odpověděl jsem se smíchem.
Shizuo mě objal ještě víc a přimáčkl si mě na hruď. Nevěděl jsem co mám dělat. Vždyť jsem tam opravdu byl jenom kvůli doučování.

"Izayo..." zašeptal Shizuo a prsty mi sevřel bradu, aby mi následně mohl zvednout hlavu. Díval se na mě takovým zvláštním způsobem a v očích se mu něco zrcadlilo.

"Ano, pane profesore?" optal jsem se a nevinně zamrkal. Nějak jsem věděl, co bude následovat.

Shizuo se hluboce nadechl a svými rty se dotkl těch mých. Lehce jsem zalapal po dechu, ale ten malý polibek mu oplatil.
0
Shizuo se trochu odtáhl a s otazníky v očích se na mě usmál. "Můžu?" optal se tiše a já kývl. Políbil mě znovu, ale tentokrát víc vášnivěji. Pootevřel jsem pusu a on se hned probojoval dovnitř jazykem. Ani jednoho z nás to nenechávalo chladnými a po chvíli jsme na sobě leželi.

"Nevím, jestli to není moc rychlé, Izayo, ale miluju tě a tímto ti to chci dokázat." řekl Shizuo a pomalu mi stahoval kalhoty. Když byly dole, stáhl i ty svoje a nakonec jsme byli oba jenom v trenkách.

***

S trhnutím jsem se posadil na posteli a hluboce dýchal, zatímco pod peřinou se něco rýsovalo. Zaklel jsem a i s mým problémem jsem se odšoural do koupelny.

Matka už nebyla doma a tak jsem mohl nerušeně provést to, co jsem chtěl. Připadal jsem si hrozně zvráceně, že jsem při tom myslel zrovna na něj, ale nedalo se jinak.

Po vyřešení svého problému jsem se šel obléct a vyrazil do školy. Po cestě jsem si dal cigaretu, abych zahnal onu frustraci, co mi kolovala v žilách. Do školy jsem došel o trochu později, než jsem plánoval a hned jsem si uvědomil, proč.

Po cestě jsem se zdržel v parku poblíž a na nervy jsem se posílil ještě jednou cigaretou. Opravdu jsem si stále připadal zvráceně, ale nechtěl jsem na to myslet. První hodinu jsme měli mít biologii a já se tam nechtěl moc ukazovat. Už jenom při pohledu na něj mi bušilo srdce a červenal jsem se. Bohužel poslední hodinu jsme měli profesora Heiwajimu jako suplujícího učitele z informatiky.

Chtěl jsem odejít na záchod a tak jsem se přihlásil a on mě pustil. Nevím, co mě to popadlo a co to mělo všechno znamenat, ale měl jsem opět malý problém. Zalezl jsem do kabinky a začal se o něj starat. Nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale najednou jsem slyšel zavřít dveře.

"Pane Oriharo? Izayo? Jsi tady? Potřebuji s tebou mluvit." zaklepal někdo na dveře mojí kabinky. Teda někdo. Vím, kdo to byl. Shizuo Heiwajima.

"Pane profesore, teď není zrovna nejvhodnější doba." zamručel jsem a navlékl si zpátky trenky i kalhoty.

"Myslím, že tě dokonale chápu." odpověděl a já slyšel, že se i trochu zasmál. Vždyť on se skoro nikdy nesměje. "Stav se za mnou pak do kabinetu." řekl ještě a odešel.

Povzdychl jsem si a ještě chvíli byl zavřený v kabince. Do třídy jsem došel chvíli před koncem hodiny, ale nějak jsem se tím netrápil. Profesor Heiwajima se na mě povzbudivě usmál a já protočil oči.

Začal jsem si ukládat věci do tašky a chtěl odejít, když jsem si vzpomněl, o co mě prosil. Opět jsem obrátil oči vsloup a rozešel se k jeho kabinetu.

Zaklepal jsem a čekal na povolení ke vstupu. Otevřel jsem dveře a rozhlédl se po kabinetu. Shizuo seděl v koutě na židli a četl si nějaké papíry.

"Ahoj, Izayo." pozdravil.

"Dobrý den, pane profesore." oplatil jsem pozdrav a zavřel za sebou dveře. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem jenom tak stál a nic jsem nedělal.

"Izayo, mohl bys jít ke mně?" zvedl Shizuo oči a pokynul mi rukou. Neochotně jsem k němu došel a sedl si na volnou židli, která stála naproti němu.

"Pane profesore, nevím, co po mně chcete, ale nemám moc času." řekl jsem.

"Bude to rychlé." odpověděl a pousmál se. Pokrčil jsem rameny a začal se na té židli houpat. "Neměl by ses houpat, nebo spadneš a něco se ti stane." napomenul mě a tak jsem toho nechal.

"Tak už mluvte." zamrmlal jsem a prokřupal si prsty na rukách.

"Dobrá tedy. Izayo, nevím, co se se mnou děje, ale cítím, že to musím udělat." zašeptal Shizuo a já si vzpomněl na svůj sen. Shizuo se zvedl a přešel ke mně. Chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu. Následně mě políbil a já se přidal. Nechápal jsem se, ale věděl jsem, že se se mnou něco děje.

Shizuo se po chvíli odtrhl a přešel ke dveřím, které zamknul. Já mezitím zatáhl žaluzie v oknu a otočil se zpátky k němu. On mě znovu políbil a couval se mnou ke stolu. Posadil mě na něj a lehce se odtáhl.

"Můžu?" otázal se a já přikývl. Začal mi stahovat kalhoty i s trenkama a já věděl, co přijde. Bylo to jako pokračování mého snu.

Shizuo se na mě podíval a já opět přikývl.

"Tak dobrá, až řeknu, obmotáš mi nohy kolem pasu, souhlasíš?" zeptal se.

"Jasně." odpověděl jsem a čekal na jeho pokyn. Shizuo si stáhnul kalhoty a rozepnul košili. Já na sobě měl stále svoji mikinu, jenom spodní část oblečení mi chyběla.

"Obmotej je." řekl Shizuo a já to udělal. Zavřel jsem oči a čekal. Na svých hýždích jsem cítil chlad, ale nevnímal jsem to. Vnímal jsem jenom Shizua. "Izayo, otevři oči, prosím." zašeptal Shizuo a já to udělal.

"Miluji Vás, pane profesore." zašeptal jsem. Slyšel jsem jak se Shizuo zhluboka nadechl a pak jsem jenom cítil palčivou bolest.

"Také tě miluji, Izayo. Nechtěl jsem si to přiznat." odpověděl trhaně Shizuo.

***

"Izayo. Neříkej o tomto...incidentu... nikomu. Nejspíš bych letěl. A ty taky." řekl Shizuo po docela vysilujícím sexu v jeho kabinetě.

"Neboj se." odpověděl jsem mu a políbil ho na krk.

"Nebojím se. Jenom mám strach." zasmál se a začal se oblékat. Neváhal jsem a sáhl po svých věcech. Chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem, jak zformulovat slova.

Rozloučili jsme se a já šel domů.

Když jsem došel, byla doma matka a dívala se na zprávy.

"Ahoj, mami." přišel jsem za ní a dal jí pusu na obě tváře.

"Ahoj, Izayo. Dneska nějak hodný, nemyslíš?" odpověděla a já se na ni zazubil. Najednou mi ale ztuhl úsměv na rtech. V televizi běžela reportáž o dopravní nehodě. Bylo tam jedno jediné auto a já ho hned poznal. Patřilo Shizuovi. Narazil do stromu. Nejspíš mikrospánek. Sedl jsem si na koberec a rozbrečel se. Vždyť ještě před hodinou jsme spolu byli. Co se to stalo? Najednou mi zazvonil mobil.

"Ano, tady Orihara Izaya." představil jsem se.

"Pane Oriharo, tady je pan Masaomi, lékař pana Heiwajimi. Stále se po vás ptá, dal mi vaše číslo. Máte chvíli čas?" ozvalo se z mobilu.

"Jistě." odpověděl jsem a tiše zalapal po dechu.

"Pan Heiwajima vás chce vidět, před chvílí se probudil. Pokud chcete, dostavte se za ním do Všeobecné nemocnice na 5.ulici."

"A je v pořádku?" zeptal jsem se snad až příliš hlasitě.

"Ovšem, je pouze lehce pohmožděn. Zatím nashledanou, pane Oriharo."

"Nashledanou." odpověděl jsem a zavěsil. Rychlostí blesku jsem běžel do chodby, kde jsem na sebe hodil svoji mikinu a obouval si boty.

"Izayo, miláčku. Někam jdeš?" zeptala se máma z obýváku.

"Do nemocnice, mami." zavolal jsem na ni zpátky a vyběhl ven.
***

"Dobrý den. Jsem tu za Shizuem Heiwajimou." ohlásil jsem se na recepci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rushi-chan Rushi-chan | Web | 12. července 2013 v 19:58 | Reagovat

Nádhernééé!!Mě se líbí! Ale to tálně! :3 Děkuji  Izaya-kun~!! Hluboce se klaním, protože napsat něco na Shizaya je umění... Nádhernééé a ještě jednou děkuji :))

2 Feyuš Feyuš | Web | 23. února 2014 v 22:06 | Reagovat

Mmmmh, tahle je moc pěkná. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama